Žasli a v rozpacích říkali jeden druhému: „Co to má znamenat?“ Ale jiní říkali s posměškem: „Jsou opilí!“ I když viděli ty ohnivé jazyky. I když apoštolové promlouvali cizími jazyky, které nemohli znát. Jak by opilství mohlo způsobit, že má někdo plamen na hlavě? Nebo že najednou mluví plynule cizím jazykem?

Ale Písmo o tom svědší stále: Když Bůh způsobí nějaký div, jaksi to postrčí k cíře ty, kteří by chtěli věřit. Jako řekl otec nemocného Ježíšovi: Věřím, pomoz mé nedověře. Ale jiné div od Boha ještě více zatvrdí. Vede je k tomu, aby důkladně ucpali poslední skulinku, kterou by k nim mohlo proniknout poznání Boha.

Seslání Ducha svatého porvázejí dvě znamění: Ohnivé jazyky a řeč v cizích zazycích. Zajímavé je, že to viditelné znamení je snazsží nějak vysvětlit, něž to méně nápadné. Plameny, které se objevují učedníkům na hlavách mohou být tzv. oheň Elijášův, ačkoli si nemůžeme být jisti, že Bůh užil právě toho. Nicméně, takový jev, že se člověku na hlavě objeví jakoby plamínek nebo ohnivý jazyk, nastává při vysokém napětí mezi nebem a zemí. Stává se to někdy zejména na moři, ale za ne zcela běžných podmínek třeba i pod dráty vysokého napětí.

Takže bychom mohli být s divem hotovi, je to prostě elektřina. Až na to, že se taková věc stane zrovna o velký svátek, zrovna v chrámě a zrovna dvanácti učedníkům, kteří prohlašují, že Ježíš je Boží syn. Podobně jako s přechodem rudého moře: Že vítr jakoby vyhloubí příkop v moři, to se na moři stává docela často. Až na to, že je zvláštní, když se to stane Izraecům, kteří mají zrovna v patách egyptskou armádu a jejichž prorok Mojžíš řekl: Bůh mě k vám posílá. Je rozumné říci: To je jen náhoda?

Proti Bohu by v smýšlení některých lidí to znamení mohlo svědčit hned dvěma způsoby: Kdyby bylo zcela nadpřirozené, kdyby se nikdy nikomu ohnivé jazyky neobejvily – a dodejme, mnohým, co tam byli, se to tak mohlo jevit, protože nikdy tzv. oheň Elijášův neviděli; já ho ostatně také nikdy neviděl – tedy pokud by to bylo úplně nadpřirozené, nikdy neviděné znamení, řeknou: Což Bůh zázraky porušuje vlastní zákony? Je svět záhada a chaos? Tak vidí pohané své bohy – mocné, ale zcela chaotické. Svět je zlý, protože zcela chaotický, Bůh všechno před lidmi tají. Jako had říkal v ráji: Bůh ví, že když pojíte ze stromu, budete také znát, proto vám zakázal. A tak nevěříme v Boha, protože všechno se zdá jako chaos, protože před námi tají, jak věci dělá. Ostatně, Bůh není a jen na rozum se jde spoléhat. Ale: Bůh zde užil znamení, které se objasnit dá. Dá se zařadit do zákonů, které dal světu.

Na to lidé odpovědí: Takže ty jazyky, to je jen elektřina? Takže to zázrak není. A to je právě potíž: Bůh o sobě nedává vědět, nedává nám žádný důkaz, že je. Jakýsi vědec to řekl v nadutosti: Bůh mi nedal dost důkazů, abych v něj věřil.

Tady je, jak jsme řekli, spojení obojího: Přirozený, i když ne běžný jev. A zároveň zcela nepravděpodobně zrovna ve chvíli, kdy se to hodí, jako ten průchod Rudým mořem. Obě námitky zodpovězeny: Bůh dal světu řád, ketrý člověk může pochopit a zároveň i promlouvá znameními. Ale v srdci některých bude vadit i když Bůh věci odhalí – pak má člověk dojem, že na všechno přišel sám a Boha nepotřebuje – i když věci skryje: Pak je Bůh pro člověka moc nepochopitelný a skrytý, aby ho mohl uznávat a pokládat za dobrého.

Při seslání Ducha se stala dvě vyditelná znamení: Ohnivé jazyky a řeč v jazycích. A zároveň vidíme neviditelné působení Ducha Božího: Proměnu srdce těch, které Bůh povolal ke spáse. Někteří žasnou a jsou v rozpacích. Někteří neodpověděli na div tak, jak je pro člověka přirozené: Někteří nepostavili kolem svého srdce ještě vyšší zeď ze silně znějících slov: Bez Boha se obejdeme, máme rozum. A zároveň: Bůh k nám nemluví, je záhadný. Někteří si přiznávají, že to, co vidí, nedovedou vysvětlit. A zároveň, někteří si přiznávají: Bůh tu mluví, měli bychom poslouchat. A mluví k nám, nehodným, k nám, kteří si to nezasloužíme. K nám, kteří máme vůči Bohu i bližním mnoho dluhů. Mluví k nám, nevhodným posluchačům.

A to rozdělení srdcí, které nastane, to rozdělení na pyšné a sebejisté na jedné straně a pokorné a žasnoucí na druhé, to je ještě větší div, než co lze vidět. Kolikrát vidíme, že by si člověk přiznal: Žil jsem pyšně a žil jsem ve lži?

Pro člověka je totiž velmi těžké zavrhnout svůj předchozí život s své předchozí smýšlení; proto vidíme, že si lidé moc nemění. Zcela nemožné je pak pro něj změnit svůj život, pokud nemůže říci, že to udělal vlastními silami, že k tomu sám došel. Ale jak? Kdo udělal tu proměnu, když ten předchozí člověk byl přece nedobrý a žil v bludu? Odkud se vzal ten nový život a to nové poznání, nová síla?

Člověk si nemůže sám přiznat, že nemá nic, ba že má dluh. Že nemá nic svého. Jen tehdy, pokud by věděl, že za něj někdo zcela zaplatil, že jeho dluh zaplatil Kristus. Že mu byla právoplatně připsána jeho zásluha a jeho bezúhonný život, že mu s tí bylo dáno jeho poznání, jeho síla a nakonec i jeho odměna.

A jen Duch mu o tom může vydat svědetcví, jen Duch o může přesvědčit. Ten Duch, který zároveň svědčí o Bohu, který vše stvořil a dal všemu pevný řád, který říká skrze Žalm: Pevně je založen svět, nic jím neotřese. A zároveň, který svědčí o Bohu, který není zajatcem svého řádu, takže by nesměl promluvit, ale který svých zákonů může užít k tomu, aby v ten čas letnic, na onom místě Jeruzalémě, vydal znamení pro dvanáct lidí, dvanáct svých svědků apoštolů.

Svědčí o Kristu, jehož čin, jehož oběť nás uschopnil Boha slyšet a být mu blízko. Duch pak se, stejně jako Otec a jako Syn projevuje jako osoba. Jako Bůh, který má vůli, který se rozhoduje. Proto podivuhodně a záhadně, některé činí způsobilými slyšet to slovo, některé nechává, jak jsou, zatvrzelé; ba nechá je zatvrdit se ještě více. Protože není automat a není přírodní živel, ale jako osoba může říci k člověku ano a může říci k člověku ne, jak se jemu líbí.

K vám, kteří to slyšíte, řekl své ano. Vás sem přivedl, vám dal pochopení, vás i dovede do slávy. Jak Petr zakončil svou řeč:

„Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého. Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem daleko široko, které si povolá Pán, náš Bůh.“ A ještě mnoha jinými slovy je Petr zapřísahal a napomínal: „Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!“ Amen