Když se Herodes rozhodl zahubit právě narozeného krále, bylo mu kolem sedmdeáti pěti let a byl vážně nemocen. Jak by se vůbec mohl dočkat toho, že jej právě narozený král nahradí? To by se mohlo stát nejdříve tak za patnáct let, někdy v jeho devadesáti. Ta ukrutnost nedává praktický smysl.

Nebýt však nadpřirozeného zásahu shůry – snu, který měli mudrci a snu, který měl Josef, plán by vyšel. Pokud nepočítáme se zázrakem, Spasitel neměl jak uniknout. Příběh Herodova hněvu nám ukazuje, do jakého světa Spasitel přišel: Již při narození proti němu stojí mysl geniálního šachysty, který hraje svou hru proti novorozenci. Síly nejsou rozloženy rovnoměrně.

Dozvídáme se, jak na tom je padlý člověk: Stále je vládne rozumem, stále je schopen pomocí rozumu dosahovat svých cílů. Josef nemá jinou šanci než skrze sen, podvědomé poselství. Nemá jinou šanci, jak dítě zachránit, než zmizet ze hry, z šachovnice, do Egypta. Tam, kde je teď, je věc plně v moci Heroda. Rozum má strašnou sílu pro dosahování cílů. Ale samy cíle a přání člověka nevycházejí z rozumu: Jak vidíme, Herodes zabitím toho dítěte nic nezíská. Cíle člověka totiž neurčuje rozum. Ale vztah člověka k Bohu. To, čemu se člověk klaní, co pokládá za věčné atd. Rozum je nástroj k dosahování cílů. Ale cíle člověka vycházejí z vždy z jeho náboženství. Setkáme se s tím dodnes: Snadno se setkáte s plány jak dosáhnou toho nebo onoho cíle, snáze nebo hůře proveditelné. Ale málokdy se mluví o to, zda je ten cíl vůbec dobrý, zda bychom vůbec měli chtít, aby to nebo ono nastalo. Ten, kdo má ty plány, považuje tu věc s jistotou za dobrou.

Stojí tu proti sobě zaslíbení od Boha, ujištění, že na svět přijde dobrý král. Zaslíbení, kterému věří a v které doufají ti, kdo důvěřují Bohu, protože milují Boha. A proti tomu Herodův plán. A vězme ovšem, že ti, kdo nemilují Boha a nevěří jeho zaslíbením o to více musí spolehnout na rozum, o to víc se musí držet svého plánu. Jako Spasitel na počátku svého života, i my v tomto světě budeme často čelit lidem, kteří svou věc mnohem lépe promysleli. V jejich myšlení není místo pro Boží jednání, musí spolehnout na to, že sami vše vymyslí.

Sám Herodův cíl, jak jsme řekli, je nesmyslný. Může mu být jedno, kdo bude za patnáct, dvacet let králem. Herodes zřetelně chce být tou poslední generací, posledním člověkem na zemi. To se sice těžko stane, ale to mu nebrání pro to dělat všechno. Zjevení Janovo popisuje zřejmě právě tento příběh viděním draka, který se postavil před ženu, aby pohltil její dítě, jakmile se narodí. Ona porodila dítě, syna, který má železnou berlou pást všechny národy. Drak je pak svržen z nebe a je o něm řečena důležitá věc: Běda však zemi i moři, neboť sestoupil k vám ďábel, plný zlosti, protože ví, jak málo času mu zbývá. To není nijak netypické uvažování: Víte, že vaše věc je prohraná. Ale v tom zbytku času stejně uděláte vše pro dokončení svého plánu. Vypadá to nesmyslně. Ale tomu, kdo nevěří Božím zaslíbením, nezbývá, než jednat takto: Ještě v tom zbytku času co nejvíc uškodit.

Mudrci, které vedla hvězda, nevěděli zdaleka všechno. Když došli do Jeruzaléma, museli se ptát dál na cestu – ale věřili v zaslíbení, věřili, že pro ně Bůh chystá dobré. Josef, ten teprve mnoho věcí nevěděl; když šli do Betléma, jistě netušil, že se pak bude muset dát na útěk – ale věřil všemu, co bylo zaslíbeno o tom dítěti: Nevíme vše, ale můžeme se doptat. Nevíme vše, ale Bůh nám zjeví, co bude potřeba.

Naproti tomu, Herodes musí shromáždit všechna data. Musí povolat odborníky, kde se má mesiáš narodit. Přesné místo hodlá vytáhnout z mudrců. Potřebuje všechna data, aby mohl provést analýzu, vypracovat plán a udeřit. Jako by se nad betlémem vznášel jeho výzvědný satelit.

Chvála Bohu, člověk nikdy neví všechno, vždy jsou skutečnosti, které mu unikají. Člověk do sebe zahleděný jako Herodes s takovými věcmi nemůže počítat. Nesnese, že by něco nevěděl, že by zůstala nějaká otázka otevřená. Kdo doufá v Boha a miluje Boha, tomu stačí, že Bůh ví vše. Může si přiznat, že pro něj je mnoho neznámých, že ještě mnoho věcí mu Bůh může zjevit až časem. Právě ty věci neznámé, mimo dosah a mimo kalkul Heroda vedly k tomu, že právě naroezný spasitel unikl. Stalo se tak skrze Josefovu důvěru k Bohu, skrze jeho víru v zaslíbení. Ti, kdo nenávidí Boha, nakonec přechytračí sami sebe, jako Herodes. Počítejme však s tím, že stále mohou napáchet mnoho zlého. Bůh nám to nezatajil, do jakých temtot sestoupil Kristus, to světlo ze světla, nám ukazuje dnešní příběh.

Vysvoboď mě, Hospodine, od člověka zlého, chraň mě proti násilníku, proti těm, kdo mají v srdci zlé úmysly. Amen