Stětí Jana Křtitele zmiňuje ve své kronice i židovský historik Josefus Flavius. Josefus se domnívá, že jej Herodes dal stít, protože se bál, že by Jan mohl vyvolat povstání. Josefus, jako většina historiků, si dovede představit jen politické, mocenské důvody jednání. Evangelium nám v tomto příběhu ukazuje, že veřejně činný člověk má stále soukromí a nitro, pocity, které ho stále velmi ovlivňují. Člověk je vždy ve svém nitru i na veřejnosti. Král Herodes, ale stejně i běžný člověk.

Zástupy se Jana ptaly: „Co jen máme dělat?“ On jim odpověděl: „Kdo má dvoje oblečení, dej tomu, kdo nemá žádné, a kdo má co k jídlu, udělej také tak.“

Člověk by řekl: O to by se snad mohl postarat někdo jiný. Třeba právě Herodes nebo jiný král. Jan však běžným lidem připomínal, že málokdo je tak malý, tak chudý, že by nezvládl vypomoci ještě někomu mimo svůj úzký kruh, svou rodinu. A Jan měl pravdu; mnozí, i nevěřící, dnes takto někomu vypomohou, i když není přímo z rodiny nebo nejbližších přátel. A kdyby se dnes Jan podíval na mnohé běžné lidi, možná by byl i spokojen, možná by řekl: To jsem měl na mysli. I malým lidem tedy Jan říkal: Máte vždy i nějaký úkol mimo svůj domov.

Stejně tak ale Jan kázal: Tím, že se člověk stane veřejně činným, že rozhoduje o velkých věcech, nezmizelo jeho soukromí. Tím pro něj nepřestala platit pravidla chování k jeho nejbližším, tím pro něj nepřestává platit osobní morálka. Před Bohem zůstává člověk stále manželem, otcem, bratrem a tak dále, i když se stal králem.

Všimněme si, že Jan Heroda nekázal kvůli jeho politice (což by jistě také mohl), ale kvůli Herodiadě, manželce jehi bratra Filipa, protože si ji vzal za ženu. Jan totiž říkal Herodovi: „Není dovoleno, abys měl manželku svého bratra!“ Je to příkaz z Levitiku 18, 16: Neodkryješ nahotu ženy svého bratra. Je to nahota tvého bratra. Je to zrovna z těch příkazů, u kterých je snadné si říci: Proč? To přece nikomu neubližuje. Nejde tu zjevně o genetiku, tito nejsou pokrevně příbuzní. Ale když si člověk sám sebe představí na místě toho druhého bratra, že by najednou měl jeho bratr za manželku jeho ženu, dochází mu, že by to bylo „divné“, nějak ponižující. Nemusí ani vysvětlovat proč.

Jana nakonec nezahubilo, že říkal pravdu mocným. Naopak, Herodes Jana chránil ho; když ho slyšel, byl celý nejistý, a přece mu rád naslouchal. Je to vlastně přirozené: Ve svém okolí nemohl Herodes čekat, že mu někdo řekne i tu nepříjemnou pravdu. V jeho okolí se mu všichni snažili vlísat. Jan byl vlastně jediný, kdo s ním mluvil jako s rovným. U Jana měl Herodes jisotu, že se ho nesnaží využít.

Jana zahubilo, že zasáhl do soukromí. Že řekl: Bůh je Pánem i nad osobními vztahy. U těch, zvláště u vztahu muže a ženy, má však nejen Herodův čas, i náš čas, pocit, že stojí nade vším. Že milostná láska je ta poslední, Boží pravda, nad kterou již nic dalšího není. Je třeba dodat, že Herodes Herodiadu téměř jistě upřímně miloval. Tím, že si jí vzal, politicky nic nezískal; naopak, způsobil si značné problémy. Herodias byla plná zloby proti Janovi – a naše doba by asi byla také: Tady se dva lidé milují, podstoupili tolik protivenství a fanatik do toho skřehotá nějaká pravidla z doby broznzové. Kdo ví, zda by si dnes stětí Jana Křtitele nepřálo víc lidí, než Herodias, Možná celé zástupy.

Herodiadina lest během narozenin nám nakonec jasně ukazuje, že u věřejně činného člověka nemizí jeho soukromí, jeho vnitřní pocity, ale mají stále stejný vliv jako u běžného člověka. A ovlivňují i tak veřejné jednání, jako je poprava. Na banketu tančí dcera Salome. Zajímavé je, že v Levitiku hned po zákazu ženy vlastního bratra stojí: Neodkryješ nahotu některé ženy a její dcery. A právě to se zde svým způsobem děje; Herodias jaksi nastrčila Herodovi svou mladší verzi. Ukazuje se moudrost přikázání: V milostných vztazích ve skutečnosti hrají velkou roli vzhled, mládí ale i jiné, podvědomé věci. Není úplně upřímné o nich mluvit jen jako o splynutí duší, o tom, nad co čistšího není. Je třeba, aby i nad hlubokými pocity člověka stálo Boží přikázání.

Herodes mladé dívce, která mu učarovala, nemůže nabídnout vlastní mládí – protože je starý. Ale může nabídnout moc a postavení. Kdyby to nebyla dcera jeho manželky, ani by to nebyl takový problém. Žena má právo od muže čekat, že jí zajistí a že něco znamená, něco umí atd. Dodnes v párech bývá žena spíše ta mladší a i když jsou mladí oba, žena se obvykle vdává s tím, že z muže jednou něco bude, že v něm je nějaký potenciál. Herodova nabídka by nebyla špatně, pokud by nesmíšlel tak, že cit triumfuje nade vším.

A když už svůj slib vysloví, opět se ukáže, že s mocí nezmizí osobní, soukromá část člověka. Že nezmizí pocity. Herodova moc do velké míry spočívá v tom, že dovede dělat dojem na své své dvořany, důstojníky a významné lidi z Galileje. Že před těmito lidmi vypadá jako mužný muž, jako kohout či vůdce stáda. Ač má velkou moc, nemůže před nimi ztratit tvář. Král se velmi zarmoutil, ale pro přísahu před spolustolovníky nechtěl ji odmítnout.

Jan byl tedy zabit pro to, že vyhlašoval Boží moc nad veřejným i soukromým životem všech lidí. Plyne z toho, že ani veřejně činný člověk není zbaven odpovědnosti v soukromém životě, ke svým nejbližším, že i mocný člověk má vládnout také sám nad sebou, ovládat se. Jeho pravda ve věci Heroda však potvrzuje i jeho předchozí kázání: Také naprostá většina z nás nemá jen čistě soukromý život, ale podle svých možností má každý člověk jednat i mimo svůj soukromý život, má nějaký úkol i za prahem domova, třebas malý. Amen