Introitus: Žalm 139

Vstupní modlitba: Bože, tvoje neumdlévající prozřetelnost řídí všechny věci na nebi i na zemi. Pokorně tě prosíme, abys od nás vzdálil všechno, co nám škodí. Daruj nám to, co slouží našemu spasení. Skrze Ježíše Krista, tvého Syna a našeho Pána, který s tebou a s Duchem svatým žije a kraluje na věky věků. Amen

1. čtení: Leviticus 19, 1–10

2. čtení: Marek 4, 1–20

Shromáždil se k němu tak veliký zástup, že musel vstoupit na loď na moři. Něco takového jsme nikdy nezažili. Nikdy jsme v kostele neměli tolik lidí, že by se tam nevešli. Nikdy nikdo z nás neměl tolik posluchačů, že by si musel stoupnout třeba na korbu auta, aby k nim mohl mluvit, když svědčí o Kristu. Zvláště Markovo evangelium nám ukazuje, že mluvit k davům lidí, které člověk nemůže osobně znát , je kříž. Že svým způsobem, ty velké zástupy spíše bránily šíření evangelia. Ale to vůbec není naše zkušenost. Nás spíše trápí, že toho volného místa v kostele máme hodně – a konečně toho času si s každým osobně promluvit máme spoustu. A že to vše zůstává hodně nevyužito. Dnešní podobenství znamená určitou útěchu v tom, co nás právem zarmucuje, tedy že lidí nemáme mnoho. Říká, podobně jako celé Markovo evangelium: Mít davy posluchačů taky nese určité problémy, nejde si už s někým sednou třeba na hodinu, dvě a všechno probrat. Můžeme skoro říci, že my máme skoro jen tu zkušenost, když byl Ježíš s učedníky v soukromí a všechno s nimi porbíral. Že pro nás spíše platí ono: Vám je dáno znát tajemství Božího království.

Jiní ale tu zkušenost, že je poslouchají davy, stále mají. A ovšem, jejich posluchači jsou od nich ještě více vzdáleni, než ten dav od Ježíše na lodi pár metrů od břehu. Tam ho alespoň stále nějak přímo viděli, byli na stejném místě. Dnešní dav je s tím, kdo mluví, spojen drátem nebo rádiovou vlnou. Ten, kdo mluví, je v podstatě v bunkru, v nějaké místnosti, obložené molitanem, nebo v nějakém obývacím pokoji neznámo kde. Tak funguje televize, radio, internet.

Po většinu času, i dnes, kdo mluví k davům, přemýšlí, jak oslovit všechny ty lidi, které nezná. A většina dojde k tomu, že se musí mluvit, jak se říká, „jako pro blbý“. Krajní podoba toho je, když začnete pro sdělení široké veřejnosti používat dětské obrázky. I u nás se s tím můžeme setkat, když má být něco sděleno opravdu všem. Čím více je pak lidí, tím více se k dětským obrázkům sahá – je to velmi běžné v asijských zemích. Kdybyste tohle udělali někomu osobně – řekli mu: Já ti to vysvětlím pomocí maňásků, abys to pochopil – tak ho to právem urazí. I tehdy, když by nebyl zrovna bystrý nebo sečtělý. Schválně, přijďte s maňáskem na ruce třeba na pilu pro prkno – myslím, že tím prknem dostanete. A to úplně právem. Osobně byste s žádným dospělím nemluvili jako s dítětem. Ale pokud je to přes rozhlasové nebo televizní lny nebo přes optický kabel internetu, právě jako s dítětem, jako s někým, kdo nic nezná, se s vámi mluví běžně. A lidé to kupodivu přijímají.

Ježíš takto nejednal. Naopak, právě k davům mluvil složitě, v hádankách – v podobenstvích. Správně totiž věděl, že když se sejde hodně lidí, nedělá to z nich ještě blbce – nebo by alespoň nemělo. Ježíšovo poselství k davům bylo natolik složité, že to i učedníky zaráželo: „vyptávali se ho ti, kdo byli s ním, co znamenají podobenství“. I podle představ učedníků měl Ježíš mluvit jednodušeji.

Ježíš však znal každého člověka. A věděl, že s žádným dospělým nejde jednat jako s dítětem. Protože, i kdyby člověk nebyl zrovna bystrý nebo sečtělý, každý dospělí, na rozdíl od dítěte, má už nějakou zkušenost. Už se pokoušel něco dělat. Něco dobrého udělat – a zjistil, že cokoliv, co je dobré, není v praxi úplně jedoduché.

A nebo: Alespoň někdo z toho zástupu se pokušel něco dobrého udělat: A každý takový zjistil, že co je dobré, není těžké pochopit; jak toho ve svém životě, den za dnem dosáhnout, to snadné není. Řekněme: Manželé by spolu měli žít v lásce, to je jasné. Je v praxi, den za den snadné toho dosáhnout? Děti je třeba vychovávat jak s věřelostí, tak v nějakém řádu. To je jasné. Je snadné toho dne za dnem dosáhnout? Práce člověka by měla dávat smysl, nést dobré ovoce. Jasné. Je v praxi snadné, aby to tak bylo?

Nic z toho není snadné. A kdo to ví, kdo to zažil – to jsou ti, kterým je dáno znát tajemství království Božího. Tajemství je v Písmu vždy něco, co lze jen zažít, nikdy ne zcela popsat a vysvětlit. Trochu jako jezdit na kole nebo plavat. Když si v knize přečtete, co je plavat nebo jezdit na kole, tím jste se ještě nenaučili plavat nebo jezdit na kole. Musíte to zkusit.

Ježíš tedy používá podobenství k tomu, aby rozdělil své posluchače. Ježíš svými podobenstvími rozděloval společnost. Na ty, kteří něco dobrého zkusily a mají ze svých výsledků těžkou hlavu. A na ty, kteří se spokojí s tím, že mají to správné přesvědčení, správný názor. Kteří se ve vlastních očích nikdy nesetkali s nezdarem. Tajemství Božího království znají jen ti, kterým se někdy něco dobrého nepovedlo.

Samotnému podobenství mohou učedníci snadno porozumět. Sami jsou kazatelé. Mohou šířit dobré slovo, jak chtějí. Ale kam padne, to už není na nich. Tak lze podobenství vyložit kazatelům a evangelistům. Ale každý jiný je může pochopit zase ze své zkušenosti: Dobrá snaha ještě neznamená úspěch. Jistě, nejhorší by bylo vůbec nezasít. Vůbec to zrno na pole neházet, aby se s ním neplýtvalo.

Ale když už se něco dobrého dělá, říká to podobenství, nutně se musí shnahou plýtvat. Protože co se ujme, co se podaří, není už úplně na nás, ale na Božím požehnání. Žádnou dobrou snahu nemáme od zažátku do konce ve svých rukou. My musíme zkoušet to i ono, naplnit svou povinnost. Ale jaký bude výsledek, skončení každé věci, je v ruce Boží.

Poučení z dnešního čtení je tedy dvojí: Z Ježíšova slova pro nás útěcha: Zdaleka každá dobrá snaha nepřinese úspěch. A i když děláme věc dobře, snadno přijde snaha v niveč. To neznamená, že nemáme konat dobré činy a říkat dobrá slova. Protože tam, kde se ujme – a to není v našich rukou – to výsledek bohatě vynahradí.

Poučení z Ježíšova jednání: S žádným dospělým nemluvte jako s dítětem. A i kdyby zejvně nebyl zrovna bystrý nebo sečtělý, nemyslete si, že nic neví, že nemá žádnou hlubokou, pravdivou zkušenost. A sami nevěřte nikomu, kdo s vámi jako s dítěteme mluví, kdo s vámi mluví pomocí obrázků, jako byste v životě nic nezažili. Nevřte nikomu, kdo s vámi zjevně pohrdá. Amen