Proč Ježíš mluvil v podobenstvích? Aby mu lidé nerozuměli. Ježíš to říká přímo: „těm, kdo jsou vně, děje se všechno v podobenstvích, aby hleděli a hleděli, ale neviděli, poslouchali a poslouchali, ale nechápali, aby se snad neobrátili a nebylo jim odpuštěno“.

Představa, že Ježíš používal příklady z běžného života, něco, co všichni znali, aby tomu rozuměl každý, je tedy nepodložená. Podobenství často líčí věci tak, že právě neodpovídají realitě. Například jedno zrno rozhodně nedává stonásobný, ani šedesátinásobný užitek. Spíše tak těch třicet a to ještě teprve dnes; v Ježíšově době ani to. A podobné detaily příčící se běžné zkušenosti obsahuje většina podobentví. Člověk, který to poslouchal, řekl si: Ten zřejmě v životě nic nesázel, to mě úplně uráží, jak mluví o něčem, o čem nic neví. A šel domů a neobrátil se. Tím tedy Ježíš odfiltroval lidi, kteří sázeli jen na své zkušenosti. Kteří, tak říkajíc, přišli poučit Ježíše místo aby se od něj dali poučit. Ovšem, ano: Pokud už někdo vše důležité ví, proč mu ještě něco říkat?

A přece, klíčem podobenství je skutečně zkušenost. Ježíš říká: „vám bylo dáno tajemství království Božího“. Tajemství, jinak mystérium, je věc, kterou můžete zažít, ale nemůžete slovy zcela vystihnout. Hlavně, nestačí je popsat, abyste pochopili. Např., co je jízda na kole: Gyroskopický efekt točících se kol a jemné dorovnávání rovnováhy řidítky. Tak, teď jsem vám to přesně popsal a od této chvíle všichni umíte jezdit na kole. Samozřejmě, že ne. Musíte na něm chvilku jezdit a ono to nějak, ne zcela slovy popsatelně, přijde.

Řekl jim: „Nerozumíte tomuto podobenství? Jak porozumíte všem ostatním?“ Podobenství je o rozsévači, jak je Ježíš vykládá, obzláště odpovídá zkušenosti kazatelů – jemi již učedníci jsou. Vždyť ten různý dopad slova na různé lidi musí už znát. Tak zněl výklad Podobenství o rozsévači pro učedníky, jejichž hlavním úkolem bylo kázat. Ale pokud je hlavním úkolem někoho dělat něco jiného dobrého, šlo by jej vyložit stejně pro něj: Vezměme třeba lékaře, kteří pomáhají závislým. Jejich úspěšnost je velmi nízká; potkal jsem pár, byli téměř zlomeni tím úkolem. Ale když se jednou podaří, když semeno padne na dobrou půdu, je to nevídaný div. Podobně práce s lidmi bez domova – u velmi mála se podaří je vrátit do důstojného života. Je to ubíjející práce. Ale když se občas podaří, je to div.

Co tedy znamená znát tajemství království Božího? Mít už nějakou zkušenost s konáním dobrého díla. Zkušenost, která je často zkušenost vyplýtvaných sil, mnoha nezdarů. Ježíš podobenstvími, jak soudím, dává nejvíce najevo: Znám vaši zkušenost protože mám vaši zkušenost, protože jsem to s vámi zažil. Protože skutečně jsem „Bůh s vámi“. Pokud nikdy nic dobrého nezkusíte, protože správně tušíte, že se při tom velmi plýtvá silami, nemůžete ovšem porozumět podobenstvím, není vám dáno znát tajemství Božího králosvtví. To se skutečně dá získat jen zkušeností – a to hlavně zkušeností nezdaru.

Dnes budeme ustanovovat starší sboru. Starší se jim říká také proto, že alespoň zkušeností mají být starší. Starší sboru by už měl mít tu zkušenost, že dílo Božího království, ať je to kázání, pastýřská práce, vyučování, ať je to péče o potřebné se neobejde bez plýtvání silami. Pokud máte podporovat svého kazatele – starší jako první i celý sbor – je důležité vědět, že práce kazatele se neobejde bez značného plýtvání silami.

Já sám jsem třeba rok, někdy i více, chystal každ týden na křest – aniž by k němu někdy došlo. A když došlo, pokřtěný ve sboru nezůstal. Nemáme tedy chystat ke křtu? V pastoraci, mám skoro pocit – čím více se člověku věnuje času, tím více se zvyšuje šance, že se nakonec obrátí ke sboru zády. Protože čím více má člověk pochopení, tím více se často zvyšuje stud člověka, že jej někdo potkal ve slabé chvíli, že někoho potřeboval. Máme tedy utnout pastýřskou práci? Nebo nemáme mít pochopení, ale jednat tvrdě? Nevíme však a ani nemůžeme vědět, koho Bůh vyvolil. Žádným psychologickým trikem, anylýzou a profilováním nemůžeme zjistit, na jakou půdu semeno slova padá. A občas nastane ten div velké proměny člověka od zlého k dorbému. A občas nastane ten div, že se ve sboru objeví někdo nový a stane se sloupem, na kterém mnoho spočívá a bez koho si pak sbor nedovedeme skoro předtsavit. Ale co dělá kazatel? Podle podobenství, minimálně ve třech čtvrtinách případů něco, z čeho vůbec nic nevzejde.

Starší první i celý sbor by tedy měl vědět: Hodně z toho, co kazatel koná, nakonec výsledek mít nebude. Ale musí to stejně konat, protože neví a nemůže vědět, co se zdaří a nejhorší by bylo nezasít vůbec. A sbor musí vědět: Třeba až tři čtvrtiny, co jako společenství konáme ten výsledek mít nebude. Ale nemůžeme to nebo ono ukvapeně uřezat, protože efekt není hned vidět: Pak můžeme skončit jen na tom, co má efekt hned, ale nakonec nijak nesouvisí s královstvím Božím, s tím, že nakonec bude někdo mít Boha za Otce a Krista za Pána a Spasitele. Kdo chce sloužit království Božímu, musí se připravit na mnohé plýtvání silami a zůstat veselé mysli, protože nakonec, v nečem, Bůh dává výsledek zcela nad očekávání, ani neodpovídající našim silám. To proto, že to nakonec koná on sám. My jsme jen udělali, co jsme měli. Nepodlehli jsme zmaru a hořkosti.