Přistoupil k ní a řekl: „Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou.“ Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená. Maria je mladá žena. Samozřejmě nějakým způsobem mnohokrát slyšela: Slečno, vy jste ta nejhezčí na světě. Něco takového zaznívá i v andělově pozdravu. Ale proč to kdo říká?

Zaznívá slovo milost. Které znamená schopnost získávat si přízeň lidí. Slovo milost skutečně v základním významu znamená to, že vás lidé rádi vidí. Je to však něco, co je vám dáno. V případě mladé ženy, jako je Marie, něco, s čím život začínáte. Trumf, který máte hned na začátku života.

Je v tom skutečně rozdíl: Když jste žena a je vám osmnáct let, stavební dělníci možná ustanou v práci, když jdete kolem a budou na vás zírat. Když jste osmnáctiletý muž, nesjdpíš se nestane, že by všechny prodavačky ustaly v práci, když přijdete do obchodu. je to jiná zkušenost.

Muži v životě začínají s ničím. Teprve časem, často až ve třiceti, čtyřiceti se vůbec stanou něčím. Naše společenské chování tomu odpovídá: Nemáme tak velký problém je posílat umírat do válek – zvláště, když jsou chudí, když nemají nic víc, než to mládí. Doma necháme ty chytré, aby plánovali zbraně nebo zásobování; taky děti bohatých se obvykle z války vyplatí. V zásadě všichni počítáme s tím, že kluci z vesnice budou někde nasazovat život. Je daleko těžší se smířit s tím, že by umřela hezká mladá žena, to je jedno odokud.

Jako žena začínáte život se všemi trumfy. Ovšem máte daleko méně času na rozhodování. Lidé vám skládají poklony. Ale v kom je budoucnost? Co ze všech poklon za dva roky, za deset let, za padesát let?

Jde o věci, které pak žena znovu vnímá jako babička. Totiž že záleží na tom, zdaže bude mír v rodinách jejích dětí a jejich protějšků. Zda tu bude nějaká budoucnost pro vnoučata. Marie je mladá žena, Panna, všechno je to daleko, ale přece jí anděl říká to nejlepší pro celý život: Nebude jedno, co bude s budoucími. Ostatně můžeme vidět, že ženy umírají obyvkle o dost později, než muži: Ještě chtějí vidět, že skutečně vše dobře dopadlo, že mladí žijí v míru a dělají něco dobrého na světě.

Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. Na věky bude kralovat na rodem Jákobovým a jeho království nebude konce. Anděl ohlašuje Marii právě to království pokoje a spravedlnosti bez konce.

Marii později vidíme stát pod křížem, kde její syn umírá. Vidíme ovšem také, že ji Ježíš svěřuje do péče učedníka Jana. Aby pak byla spolu s apoštoly při seslání Ducha svtého. Aby byla svědkem růstu Božího království. A myslím, že je hodnověrná i ta tradice, podle které se apoštolové sešli u Mariina úmrtního lože. Protože, dalo by se říci, byla v církvi takovou babičkou, která je svědkem toho, jak se ta dobré budoucnost naplňuje. Jak roste království spravedlnosti a pokoje.

Maria ve svém rozhodnutí, ve svém „Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova.“, jako by ve svém mladém věku zároveň byla schopna zahlédnout, co pak bude v celém dlouhém životě důležité: Bude pokoj, bude slitování mezi lidmi? Bude naděje pro ty, kdo vstpují do života?

Marii následují všichni, kdo si stejně jako ona uvědomují nezasloužené dary, které do života dostali. Kteří si při svém mládí, kráse či bohatství přece uvědomují: Důležité je, komu nakonec bude patřit budoucnost. Důležité je, zda bude vládnout pokoj a spravedlnost. Zda bude smíření mezi lidmi. Marie nám ukazuje, že je možné být moudrý i ve velmi mladém věku. Ukazuje nám, že i když má člověk mnoho, i když třeba nikdy nezažil nouzi, přece může poznat, že vše, co má, není samozřejmostí, ale darem. Ukazuje, že člověk nemá žít okamžikem, že člověk nežije pro pár krásných let, za kterými by se pak celou dobu s lítostí otáčel. Marie nám ukazuje, že je třeba žít v poslušnosti Toho, jemuž patří budoucnost a vláda nad všemi lidmi bez konce. Amen