Hospodin, tvůj Bůh, má v ohavnosti každého, kdo to činí. To by nám mělo stačit. Každé přikázání se nemusí nejdříve vysvětlit, aby je potom člověk dodržoval. To by znamenalo, že správné je jen to, co obstojí před soudem lidského rozumu. To je přesně to, co řekl had v ráji a v čem spočíval první hřích člověka: Budete jako Bůh znát dobré a zlé. Vy posoudíte, co je dobré a zlé.

Kdo sám vymyslel, co je dobré a zlé? Kdo sám sebe vychoval? Když je vám pět let, nevidíte pranic rozumného na tom, že byste se měli rozdělit se sourozencem. Nedochází vám, proč byste měli. Ale rodiče vám řeknou, že byste měli. Časem, často až dlouho v dospělosti, vám dojde, že co vám rodiče řekli jako příkaz, mělo i hluboký smysl. Ale nejdříve jste takové chování poznali jako příkaz, který vám nedával moc smysl. Nepřišli jste na to sami. Někdo vám řekl, co je dobré a zlé.

Člověka má také vrozený smysl pro krásné a ošklivé, libé a odporné. Je to slabší vodítko, než přikázání. Protože jaksi zlé může ukrást dobrému krásnou podobu, převléci se za dobro. Zobrazení egyptského faraona, falešného Boha, mají jistou krásu, podobně jako sochy řekých bohů – se skutečnosti démonů. Koloseum, ve kterém byli mučeni, ponižováni a popravováni křesťané, je krásná stavba. Ale jaksi, krásnou podobu je třeba ukrást něčemu dobrému. Je třeba ukrást, co mi nepatří, co mi nenáleží. Protože jinak jsou krása a naopak hnus docela dobrým vodítkem pro člověka.

Když žena na sebe vezme, co patří muži, a muž obleče, co nosí žena, je to ohavnost. A skutečně, vypadá to ohvaně. To je jen každého osobní pocitm, mohli bychom si myslet. Ne! Je to pravdivý pocit: Žena na sebe nevezme, co patří muži, a muž neobleče, co nosí žena. Hospodin, tvůj Bůh, má v ohavnosti každého, kdo to činí. Ohavné nám to přijde právem, křiví se tu toti žákladní řád stvoření: Bůh stvořil člověka, jako muže a ženu je stvořil. Proto to úplně křičí: Je to ohavnost.

Jako každého z nás Slovo Boží v mnohém obviňuje, měli bychom dodat, že nás také v mnohém osvobozuje. Převlékání žen za muže a mužů za ženy bylo součástí mnoha pohanských obřadů a vyobrazení bohů. Úctu k těmto věcem obvykle vymáhal stát, lidé se měli tvářit, že je v tom něco mystického. Pohané tím jakoby opravovali stvoření: Člověk je muž a žena, ale to je špatně a mi to pomocí obřadů a kouzel překonáme. Stvoříme jen jednoho člověka, který není ani muž, ani žena.

Ostatně absolutní evropští vládci 17. a 18. století se v zásadě oblékali jako ženy – a asi běda tomu, kdo by se tomu smál. Písmo zde dává člověku svobodu říci: Je to ohavné. To není jen můj vkus, to se nezdá jen mně. Prostě to je ohavné. To měli říci už Ludvíku XIV, tomu Králi slunce, když na to přijde, není důvod se s tím tajit ani dnes.

Když jsme toto jasně řekli, teprve teď se zamysleme nad duchovním smyslem. Jak jsme řekli na začátku, nemůžeme nejdříve najít smysl přikázání a pak teprv je dodržovat. Protože, pak ani Písmo nepotřebujeme, můžeme ke všemu dojít sami.

Co je tedy smyslem přikázání? Už jsme to vlastně zmínili: Převlákání se za dobro, kterým nejsem. Něco jiného je dobré na ženě, něco jiného na muži. Něco dobrého mohu přinést sám, ale něco dobrého může přinést jen druhé pohlaví, já ne. Čteme, že Bůh stvořil člověka jako muže a ženu. Tedy když mluvíme jen o muži, nemluvíme o celém člověku, ale jen o jedné stránce člověka. Pokud mluvíme o ženě, nemluvíme o celém člověku, ale o druhé stránce člověka. Bůh učinil člověka tak, aby si nevystačil sám. Muž může do světa přinést mnoho dobrého, ale něco nedokáže, pouze žena dokáže. Žena může do světa přinést mnoho dorého, ale něco nedokáže, jen muž dokáže.

Převlkékat se za druhé pohlaví je jako obléci se do uniformy s vyznamenáními za statečnost a za zranění v boji. Ukradená čest. Muž, který se převléká za ženu tím říká: Já vím, jaké je to nosit v těle dítě a porodit dítě, já vím, já přesně vím, jak se cítí patnáctiletá dívka v tanečních – já ovšem nevím, co je být ženou, takže uvádím jen pár nápadných příkladů. Já nevím, jaká je to být žena. Ale ty, muži, převlečený za ženu, ty to také nevíš! Že tě hanba nefackuje, převlékat se za ženu!

A více je v tom: Muž, který se převléká za ženu, ukazuje sotva představitelnou míru soběstřednosti, ve které si představuje, že nakonec on sám byl tou nejlepší dívkou svých snů. Povšimněme si totiž, že tito do sebe zahledění lidé se navíc oblékají obvykle velmi přehnaně žensky, spíše podle mužské fantazie o ženách. Fantazie, kterou soudný člověk musí trochu poopravit, pokud skutečné ženy trochu vnímá.

V našem čase v nás vyvolávají zcela opodstatněné znechucení především muži, kteří se překvékají za ženy. Pro poctivost však musíme dodat, že se tím úspěšně završilo celé století, ve kterém se ve větší či menší míře ženy začali oblékat jako muži, což zas takové pobouření nevyvolalo. Není takové překvapení, že po století žen v kalhotách se nakonec objeví muži v sukních. Co jsme čekali?

Jenže pro úplnou poctivost zase musíme dodat, že ženy do kalhot z významné části oblékla jejich práce v muničních továrnách 1. světové války. Na duchovní rovině moderní myšlení, které v zásadě počítá jen s mužem jako dělníkem a vojákem, ve kterém pro ženu není místo. Myšlení, které teď hned potřebuje munici, kuličková ložiska. Ale když válka pomine, toto myšlení trvá dál. Teď hned je zase potřeba vyrábět něco jiného. Toto myšlení nepotřebuje ženy, protože nepotřebuje rodinu. Potřebuje výrobce, vojáky, výzkumníky. Toto mylšení nepotřebuje ženy, protože nepotřebuje budoucnost, ale potřebuje něco vždy teď hned- Podstatné věci, pro které mají ženy nadání, považuje za něco nepodstatného, co může být a nemusí, co se nějak děje ve „volném čase“, po směně. Zdá se to jako nové myšlení, ale stejně smýšleli již gnostici, se skterými zápasila první církev. Sice: Jedinou skutečnou podobou člověka je muž.

Řád stvoření takto naštěstí nejde ohnout na trvalo, takže naštěstí nevidíme mnoho žen pracovat na stavbách nebo vyvážet odpaky – naštěstí. Přesto se oblékání žen posunulo směrem, jako by denně měli zacházet s krumpáčem, což je prostě lež. Na základě lživého dojmu, že polovina slévačů jsou ženy by pak měla být polovina žen i ve vedení slévárny – jenže právě, u slévací pece jich polovina nepracuje. A polovina padlých ve válkách nejsou ženy, polovina vězňů nejsou ženy a polovina bezdomovců nejsou ženy.

Žena, oblečená jako muž je stejná lež jako muž oblečený jako žena. Je to ukradená unifmorma ukradená čest. Tvářím se tím, že mám skušenost a odpovědnost, kterou ve skutečnosti nemám a nikdy mít nebudu.

Závěrem tedy: Nemysli si muži, že víš, co je být ženou. Nevíš, a v tomto světě nikdy nebudeš vědět. Je to víc, než vidíš. Nemysli si, že se svět bez žen obejde. Ale také: Nemysli si ženo, že víš, co je být mužem. Vůbec nevíš, a v tomto světě vědět nebudeš. Nemysli si, že se svět bez mužů obejde. Být mužem je víc, než vidíš. Nemysli si člověče, že jsi Bůh, že jsi úplný a středem všeho. Že tvoje srdce je středem světa.

Nemysli si člověče, že se bez druhých lidí obejdeš. Bez Krista, bez pravého Boha ale také pravého člověka se neobejdeš. A ten ti sám káže, abys měl druhé lidi v úctě a měl před nimi v pokoru. Ošklivme si všichni soběstřednost a sobectví. Co lidé cení vysoko, je před Bohem ohavnost. Amen